ČRo Plus
Léčba se posouvá mílovými kroky kupředu, a to i díky jedné mladé vědkyni z Brna. Se svým týmem vytvořila sadu nástrojů, díky kterým je stříhání a výměna genů přesnější. Právě za tento výzkum Hana Polášek Sedláčková z Biofyzikálního ústavu Akademie věd získala prestižní prémii Oto Wichterleho pro mladé vědce a jak sama přiznává, je to pro ni stejná pocta, jako když coby studentka byla odměněna tzv. Nobelovou cenou pro mladé.
Hana Polášek Sedláčková, To jsou obě dvě krásná ocenění za moji práci a obou dvou si moc vážím, ta Nobelova cena pro mladé to bylo takový zvláštní, protože to je světová cena, která oceňuje bakalářské práce, ale ocenění od akademie si velmi, velmi vážím.
redaktorka Vy se věnujete přesnému kopírování DNA, tak zkuste nám laikům vysvětlit, o co vlastně jde, co si pod tím máme představit?
mluvčí 3, Nejlepší je to vysvětlit na vývoji lidského těla. Vlastně na začátku je jedna buňka, to je vajíčko a vlastně spermie, které splynou dohromady a tahle ta jediná buňka se musí několikrát rozdělit na dvě a dělí se tak dlouho, až vznikne celé lidské tělo, které má 10 na třináctou těch buněk, což je opravdu moc a při každém tady tom rozdělení se musí zkopírovat veškerý genetický materiál, a to právě zajišťuje replikace DNA a my studujeme, jak ten proces probíhá, nebo když vzniknou nějaké chyby, tak, jak se opravují, protože mohou vést k závažným onemocněním, včetně třeba rakoviny.
redaktorka V genovém inženýrství se vlastně poměrně krátkou dobu z hlediska vědy používá metoda CRISPR, vlastně to stříhání toho řetězce DNA, takže o to důležitější je ta přesná replikace, ta přesná kopie, ano.
mluvčí 3, Protože on vlastně, jak ten CRISPR štípe, tak vytváří zlomy a ty zlomy se musí správně opravit. Kdyby se neopravily a teď tam přišla ta replikační vidlička, tak by to vedlo ke katastrofě, protože by najednou neměla odkud kopírovat.
redaktorka Jaký je ten váš příspěvek tady k tomuto problému?
mluvčí 3, Celý ten aparát, jak jsem říkala, replikační vidlička, tak je poháněný takovým zvláštním proteinovým komplexem. Byly objeveny v roce 1985, ale od toho roku 1985 jsme nebyli schopni ty komplexy vizualizovat v buňkách, nebyli k tomu nástroje a právě s metodou CRISPR nám se pak podařilo v laboratoři vyvinout přístup, abychom ty proteiny mohli vizualizovat, a to byla jedna z těch našich prací, která objasnila tady tu záhadu. Takže naše teďka nástroje jsou různě sdílený po celých laboratořích světa v Singapuru, v Hongkongu, v Americe. Skoro každý týden posíláme naše nástroje do různých laboratoří.
redaktorka Je to hrozně zajímavé, že říkáte, my jsme v roce 85 ještě neměli tady tuhletu informaci, ale vy jste ani nebyla na světě.
mluvčí 3, Ale jsem s tou oblastí, tedy replikace, spjatá už od roku 2016 a znám vlastně i tu komunitu těch vědců a troufám si říct, že jsem její součástí.
redaktorka Takže vlastně ostatním vědcům ukazujete, jak to mají dělat, jste pro ně vymysleli prostě nějaký ten základní postup, aby mohli bádat dál.
mluvčí 3, Ano, ano, to je takový cíl mojí laboratoře, ne ve fyzikálním ústavu, my se zabýváme nejenom samotným mechanismem té replikace, kde se snažíme opravdu pochopit, jak to funguje, ale vyvíjíme právě i tady ty nástroje a jsme v tom celkem úspěšní, nedávno jsme vymysleli další nástroj pomocí umělé inteligence zase na analýzu rychlosti těch replikačních vidliček a v momentě, jak jsme to prezentovali, tak znovu je ten zájem obrovský, dokonce i od farmaceutických firem, které vyvíjí právě léčiva proti rakovině, tak to je pro nás vždycky hodně důležité, že vidíme, že ta naše práce je oceněná ve světě a že má i aplikační potenciál.
redaktorka Říká Hana Polášek Sedláčková, čerstvá držitelka prémie Oto Wichterleho
Přidejte odpověď